Když dva dělají totéž, není to vždy totéž

Mezi jedny z prvních viditelných kroků nové karlovarské radnice patřilo i rušení projektů připravených minulým vedením. Jako důvod byla často uváděna potřeba se s danou problematikou více seznámit nebo finanční nákladnost záměrů. „Nejvíc mě mrzí ukončení koncesního řízení na rekonstrukci a provoz Alžbětiných lázní a zrušení bikesharingu,“ říká na úvod našeho rozhovoru někdejší primátor a současný městský zastupitel Petr Kulhánek (KOA).

Proč právě tyhle dva?
Protože se jednalo z mého pohledu o dobře připravené a pro město skutečně prospěšné projekty. Navíc jsou za Alžbětinými lázněmi tři roky práce a mě zaráží, že dosud není ani navrženo jakékoliv alternativní řešení. Bikesharing byl už takřka hotov, smlouva s budoucím provozovatelem byla připravena, veškerá stanoviště vybrána a odsouhlasena nejen ze strany dopravní policie, ale například i od organizací pro zrakově postižené, aby nezasahovaly do tras pro slabozraké. Škoda…

Setkal jsem se s názorem, že když jste na radnici nastupovali vy, také jste také rušili – například již připravený prodej Lázní III nebo později třeba výstavbu parkovacích domů.
To byla trochu odlišná situace. V roce 2010 jsme zdědili kupní smlouvu na Lázně III připravenou pod tehdejším majetkovým náměstkem Tomášem Hybnerem. Byla na 90 milionů Kč, znalecký posudek však říkal něco jiného. Vyzval jsem tehdy otevřeným dopisem končícího primátora Hauptmana, aby veškeré další kroky ve věci nakládání s tímto objektem ponechal až novému vedení města. Smlouvu jsme pak úspěšně napadli u soudu a následně došlo k doplacení ceny do výše znaleckého posudku o dalších 90 milionů, tedy na celkových 180. V téhle souvislosti mě ale zaráží jiná věc.

Jaká?
Zvyšující se aktivita a přítomnost u řady jednání právě Tomáše Hybnera. Tento člověk stál u temného období města, ať už to byla KV Arena, prodané domy v Lázeňské ulici nebo prodej Lázní III. Právě on byl jedním z motorů ekonomické a morální devastace města a jeho pověsti. Po osmi letech půstu jeho sféra vlivu z pozadí ve hnutí Karlovaráci, jehož je ideovým tvůrcem, znepokojivě roste. Tady by měla u všech rozumně smýšlejících Karlovaráků začít blikat červená kontrolka.

A ty parkovací domy? Proč vlastně pořád chybí?
To je léta řešená problematika, která byla předmětem soudních sporů. Smlouvu po ukončení výběrového řízení v roce 2010 uzavřelo s investorem předchozí vedení magistrátu a od mého nástupu na radnici byla smlouva považována za neplatně uzavřenou. Rozporovali jsme způsob, jak byla tehdy uzavřena a její ekonomickou nevýhodnost.

V čem spočívala ta nevýhodnost?
Jednoduše řečeno: město dodalo pozemky, investor by postavil a provozoval na vlastní účet včetně doprovodného komerčního využití. Město by už z budoucího provozování nevidělo nikdy ani korunu. Myslím, že je v pořádku, pokud se město spojí se soukromým investorem, ale jen za vzájemně vyvážených a výhodných podmínek.

Kdy ten vleklý spor nakonec skončil?
V září 2014 se nám podařilo tuto letitou soudní při vyhrát a po verdiktu Nejvyššího soudu z listopadu 2017, kam se investor ještě dovolal, jsme situaci definitivně odblokovali. Současný generel dopravy má dát doporučení, kam parkoviště nebo parkovací domy situovat. Doufám, že současné vedení města bude podobně úspěšné i v aktuálních soudních sporech.

Narážíte na chystanou žalobu ohledně nevýhodnosti přejmenování KV Areny?
Ano, z mého pohledu byl ten tehdejší postup naprosto nepřijatelný. Vše bylo podepsáno bez vědomí města a za nepřiměřeně nízkou cenu plnění. Proto pevně věřím, že se i tento ještě námi nastartovaný soudní spor podaří dovést do úspěšného konce.


Ptal se Petr Slezák